Myslím, že můžeme očekávat další romanci..... Jen tak dál :) A propó, bude ještě pokračovat Věřme Kouzlům a osud uprchlice stíhané Shieldem?
Přizpůsobit se
11.12.2014 18:47
Vítám vás, mí drazí čtenáři, nováčci. Rozhodla jsem se pro povídku, která mi v hlavě hlodala už pár týdnů. Myslím, nebo alespoň doufám, že se vám bude líbit, koneckonců tu vystupuje náš milovaný Loki. Kdo by ho neměl rád? Lokiho mají rádi všichni! :D
Děj se odehrává v těsném závěsu za Thorem 2. :)
No, jinak se omlouvám za případné překlepy a chyby ve vzhledu, ještě se s Bloggerem učím.
Marvelovské postavy, vystupující v příběhu, jako je např. Loki, nebo Fury,... doplní sestava smyšlených osob, jména jsou čistě náhodná. :D
Děkuji těm, kteří neopustili tuhle stránku již po prvních větách. Ráda bych si od vás dole v komentářích přečetla názor, zda se vám prolog líbí a jestli mám pokračovat. Navíc, neexistuje větší odměna, než krásný komentář, zároveň vás žádám, nezdržte se kritiky, budu ji potřebovat pro vylepšování webu.
Děkuji těm, co si přečetli vyčerpávající úvod a můžete se pustit do čtení! Díky. :)
Část 1. - Ásgard
Když Thor opouštěl trůnní sál, Loki si myslel, že má vyhráno, ale zpravidla když si tohle někdo myslí, není tomu tak. Loki byl však moc nadšený a na nějaké obavy, co by jeho činy mohly znamenat pro Ásgard ani nepomyslel. Byl zkrátka šťastný, že se mu konečně podařilo dosáhnout svého a on si mohl, přes všechny strasti a útrapy, které tato cesta obnášela, konečně poblahopřát k vítězství.
Uvolněně seděl na zlatém, královsky zdobeném trůně a uvažoval, co bude jeho prvním nařízením. Mezi úvahami si však ještě změnil podobu zpět na Odina, nechtěl zbytečně riskovat odhalení a následný boj s Thorem, ne že by ho nedokázal porazit, o tom nebyl pochyb, protože Thor byl nemehlo od přírody, Loki se zkrátka obával, že by rozbořil svůj nově získaný, královský sál.
Sálem se rozlehly hlasy, nezněly přívětivě. Rozezvučel se dusot. Přiklusala skupinka vojáků včele s Odinem, v závěsu s Thorem, jako s poslušným pejskem.
Lokimu zmrzl úsměv na rtech, ale zůstal klidný, nerozběhl se v před, nezmizel, dokonce se ani nepokusil o své sarkastické hlášky, které tak miloval, neřekl nic.
"Loki!" Zaburácel Odin hlasem, který nepřipouštěl absolutně žádný odpor. Loki se nezalekl: "Zatkněte toho zrádce" pravil s ledovým klidem. Vojáci se na sebe podívali, načež stočili prosebné pohledy na Thora, ten jen pokrčil rameny. "Loki, přestaň ze sebe dělat hlupáka a vzdej se." Zaburácel Odin znovu. Loki se stále nemohl dohrabat toho, proč je celá jeho rádoby-rodinka tak hlučná. Odvětil: Nikoliv, to ty se vzdej! Jak si mě dovoluješ nazývat Lokim, Loki?!"
"Přestaň s tou iluzí!"
"Ne, to ty se za mě přestaň vydávat!"
Vojáci i Thor byli teď s rozumem v koncích. Zdálo se, že tahle situace se jen tak nevyřeší. Měli jsme tu dva Odiny, oba zarputile oponující, že ten druhý je ten špatný, zmateného Thora, který by nejraději tuhle situaci vyřešil jednou pořádnou ránou kladivem, jedno do čí hlavy a ještě více zmatené vojáky, kterým nezbývalo nic, než čekat, které nervy povolí jako první.
Na Thorovi bylo až vidět, jak se mu samým urputným přemýšlením kouří z hlavy, když zjevně přišel s nějakým nápadem. Loki se zájmem čekal, co z něho vypadne, upřímně si myslel, že něco na způsob: "Nevyřešíme to po večeři?" ale tohle přerostlé štěně nebylo moudré podceňovat.
"Bratře" Zvolal směrem k Lokimu. Loki ho nenechal říct nic dalšího a než si stačil uvědomit slova, která mu vycházela z úst, jako dlouholetá, zažitá fráze, bylo už pozdě. Zasyčel: "Nejsem tvůj bratr!" Stráže se jako na povel rozběhli k Lokimu, kterému došlo, že proti všem nejednou nemá šanci.
Takže, ovládnutí Ásgardu opět na příčce nula.
Část 2. - Země
Seděla jsem v křesle u otevřeného okna, hlavu opřenou o polštář, dlouhé, hnědé vlasy stočené do nepřirozeného chuchvalce pod mojí hlavou. Ruce sepnuté, prsty propletené. Na tváři nečitelný výraz. Seriózní vzhled mi kazily snad jen růžově, chundelaté papuče, které ale nádherně hřály.
Natáhla jsem se pro hrnek s čajem. I když bylo léto, dnešní večer byl celkem chladný. Zvláštní, jak si s námi počasí hraje, naše rosničky si z nás snad střílí. Dnes měla být dusná noc, místo toho jsem na sobě měla svetr a dlouhé kalhoty. Usrkla jsem čaje a pozorněji se zadívala na krajinu za oknem.
Slunce už dávno zašlo za obzor a vystřídal ho měsíc se sestrami hvězdami. Stromy se nad sebou skláněly v harmonii přírody. Tráva se pohupovala ve vlahém letním vánku. Ticho bylo až nepříjemné. Ptáčky ve větvích slyšet nebylo, dokonce ani kuňkání žab u jezírka. Jediné zvuky které doléhaly k mým uším byly zvuky krbu: šlehání plamenů a praskání dřeva.
Přemýšlela jsem, jestli tyhle náhlé změny počasí a podivné chování přírody mohou nějak souviset s nabídkou, kterou mi dnes ráno předložil ředitel Fury.
V tu samou chvíli, kdy jsem se zamyslela nad touhle otázkou, jsem si položila jinou: Kdybych nabídku přijala, mohla bych si vychutnávat tyhle chvíle ticha, které dodávaly dostatečný prostor mým myšlenkám, anebo bych se musela se vším tímhle komfortem rozloučit?
Vítám vás, mí drazí čtenáři, nováčci. Rozhodla jsem se pro povídku, která mi v hlavě hlodala už pár týdnů. Myslím, nebo alespoň doufám, že se vám bude líbit, koneckonců tu vystupuje náš milovaný Loki. Kdo by ho neměl rád? Lokiho mají rádi všichni! :D
Děj se odehrává v těsném závěsu za Thorem 2. :)
No, jinak se omlouvám za případné překlepy a chyby ve vzhledu, ještě se s Bloggerem učím.
Marvelovské postavy, vystupující v příběhu, jako je např. Loki, nebo Fury,... doplní sestava smyšlených osob, jména jsou čistě náhodná. :D
Děkuji těm, kteří neopustili tuhle stránku již po prvních větách. Ráda bych si od vás dole v komentářích přečetla názor, zda se vám prolog líbí a jestli mám pokračovat. Navíc, neexistuje větší odměna, než krásný komentář, zároveň vás žádám, nezdržte se kritiky, budu ji potřebovat pro vylepšování webu.
Děkuji těm, co si přečetli vyčerpávající úvod a můžete se pustit do čtení! Díky. :)
Část 1. - Ásgard
Když Thor opouštěl trůnní sál, Loki si myslel, že má vyhráno, ale zpravidla když si tohle někdo myslí, není tomu tak. Loki byl však moc nadšený a na nějaké obavy, co by jeho činy mohly znamenat pro Ásgard ani nepomyslel. Byl zkrátka šťastný, že se mu konečně podařilo dosáhnout svého a on si mohl, přes všechny strasti a útrapy, které tato cesta obnášela, konečně poblahopřát k vítězství.
Uvolněně seděl na zlatém, královsky zdobeném trůně a uvažoval, co bude jeho prvním nařízením. Mezi úvahami si však ještě změnil podobu zpět na Odina, nechtěl zbytečně riskovat odhalení a následný boj s Thorem, ne že by ho nedokázal porazit, o tom nebyl pochyb, protože Thor byl nemehlo od přírody, Loki se zkrátka obával, že by rozbořil svůj nově získaný, královský sál.
Sálem se rozlehly hlasy, nezněly přívětivě. Rozezvučel se dusot. Přiklusala skupinka vojáků včele s Odinem, v závěsu s Thorem, jako s poslušným pejskem.
Lokimu zmrzl úsměv na rtech, ale zůstal klidný, nerozběhl se v před, nezmizel, dokonce se ani nepokusil o své sarkastické hlášky, které tak miloval, neřekl nic.
"Loki!" Zaburácel Odin hlasem, který nepřipouštěl absolutně žádný odpor. Loki se nezalekl: "Zatkněte toho zrádce" pravil s ledovým klidem. Vojáci se na sebe podívali, načež stočili prosebné pohledy na Thora, ten jen pokrčil rameny. "Loki, přestaň ze sebe dělat hlupáka a vzdej se." Zaburácel Odin znovu. Loki se stále nemohl dohrabat toho, proč je celá jeho rádoby-rodinka tak hlučná. Odvětil: Nikoliv, to ty se vzdej! Jak si mě dovoluješ nazývat Lokim, Loki?!"
"Přestaň s tou iluzí!"
"Ne, to ty se za mě přestaň vydávat!"
Vojáci i Thor byli teď s rozumem v koncích. Zdálo se, že tahle situace se jen tak nevyřeší. Měli jsme tu dva Odiny, oba zarputile oponující, že ten druhý je ten špatný, zmateného Thora, který by nejraději tuhle situaci vyřešil jednou pořádnou ránou kladivem, jedno do čí hlavy a ještě více zmatené vojáky, kterým nezbývalo nic, než čekat, které nervy povolí jako první.
Na Thorovi bylo až vidět, jak se mu samým urputným přemýšlením kouří z hlavy, když zjevně přišel s nějakým nápadem. Loki se zájmem čekal, co z něho vypadne, upřímně si myslel, že něco na způsob: "Nevyřešíme to po večeři?" ale tohle přerostlé štěně nebylo moudré podceňovat.
"Bratře" Zvolal směrem k Lokimu. Loki ho nenechal říct nic dalšího a než si stačil uvědomit slova, která mu vycházela z úst, jako dlouholetá, zažitá fráze, bylo už pozdě. Zasyčel: "Nejsem tvůj bratr!" Stráže se jako na povel rozběhli k Lokimu, kterému došlo, že proti všem nejednou nemá šanci.
Takže, ovládnutí Ásgardu opět na příčce nula.
Část 2. - Země
Seděla jsem v křesle u otevřeného okna, hlavu opřenou o polštář, dlouhé, hnědé vlasy stočené do nepřirozeného chuchvalce pod mojí hlavou. Ruce sepnuté, prsty propletené. Na tváři nečitelný výraz. Seriózní vzhled mi kazily snad jen růžově, chundelaté papuče, které ale nádherně hřály.
Natáhla jsem se pro hrnek s čajem. I když bylo léto, dnešní večer byl celkem chladný. Zvláštní, jak si s námi počasí hraje, naše rosničky si z nás snad střílí. Dnes měla být dusná noc, místo toho jsem na sobě měla svetr a dlouhé kalhoty. Usrkla jsem čaje a pozorněji se zadívala na krajinu za oknem.
Slunce už dávno zašlo za obzor a vystřídal ho měsíc se sestrami hvězdami. Stromy se nad sebou skláněly v harmonii přírody. Tráva se pohupovala ve vlahém letním vánku. Ticho bylo až nepříjemné. Ptáčky ve větvích slyšet nebylo, dokonce ani kuňkání žab u jezírka. Jediné zvuky které doléhaly k mým uším byly zvuky krbu: šlehání plamenů a praskání dřeva.
Přemýšlela jsem, jestli tyhle náhlé změny počasí a podivné chování přírody mohou nějak souviset s nabídkou, kterou mi dnes ráno předložil ředitel Fury.
V tu samou chvíli, kdy jsem se zamyslela nad touhle otázkou, jsem si položila jinou: Kdybych nabídku přijala, mohla bych si vychutnávat tyhle chvíle ticha, které dodávaly dostatečný prostor mým myšlenkám, anebo bych se musela se vším tímhle komfortem rozloučit?