Věřme kouzlům-1.kapitola

21.10.2014 17:08

Vítám Vás u první kapitoly. :) Rozhodla jsem se ji vydat už dnes, protože ji mám sepsanou. :) Je kratší, ale je to záměrně utnutý děj. :)

 

 

Váhala jsem, jestli mám zazvonit, nakonec však zvítězila zvědavost. Pomalu jsem natáhla ruku a rozhodovala se mezi třemi tlačítky, neměly na sobě popisky. Vážně chytré. Pomyslela jsem si. Moje intuice mi radila vyzkoušet ten levý. Nic se nestalo. Právý, také nic. Prostřední, ani tady nic. Chtěla jsem to vzdát a vyzkoušet osvědčenou metodu ''bušení na vrata'', když jsem uslyšela povědomý hlas.

''Pane, někdo stiskl venkovní osvětlení, zvonek a tlačítko pro naléhavé případy.'' Až teď jsem si uvědomila, že nade mnou zablikalo světlo. Uslyšela jsem druhý hlas, který jsem ihned poznala. ''Jarve, kdo je to? Jak to, že ho tvůj určovací program nedokázal zařadit?! Tipoval bych Bartona, nebo Hillovou, ale ty bys poznal a pochybuji, že by se maskovali. Kdo všechno ví o Avengers tower?'' Zeptal se Tony Stark. ''Jen agenti S.H.I.E.L.D.u pane.'' Odpověděl Jarvis. ''No, tak to ho budu muset přivítat, jak se sluší a patří. Hoď na stůl láhev whisky a dvě skleničky jo?''

Za necelou minutu jsem uslyšela slabé kroky, stále jsem je slyšela zřetelněji a hlasitěji. Když se otevřely dveře, myslela jsem si, že je to sen. Přede mnou stál Iron man, momentálně bez svého úža brnění, jako Tony Stark, byl navlas stejný jako ve filmu. Nevěděla jsem, co říct, spadla mi čelist a Tony byl zřejmě taky dost překvapenej z mé náhlé návštěvy. ''Co potřebuješ?'' Zeptal se. ''Jsi studentka S.H.I.E.L.D.ské akademie pro agenty?'' Opřel se o rám dveří, ruce založené na hrudi a sledoval mě svýma hnědýma očima plných zvědavosti. Myslí si, že se mám stát agentkou! Takže jsem měla pravdu! Tu budovu vážně nevidí jen tak někdo. ''Ehm... ...no... ...tedy já...'' Koktala jsem. Tony tam stál a zřejmě se dobře bavil, na tváři široký úsměv. ''No tak, kdo tě poslal?'' Zeptal se. Rozhodla jsem se říct mu pravdu. ''No, víte, já jsem přišla sama...'' Tony mě nenechal větu dokončit. ''Tak to jsi si asi spletla dům, co?'' Ne, nespletla, viděla jsem nápis Avengers, tak jsem se sem šla kouknout a doufala jsem, že budete doma, protože Vás hrozně žeru. Chtěla jsem říct. Misto toho jsem však řekla: ''Viděla jsem dům, který mi připomínal jeden film, proto jsem zazvonila. Jo a víte, že vypadáte úplně jako Iron man? Vždycky jsem chtěla mít takový úžasný brnění, samozřejmě menší a ještě...''

Zarazila jsem se, ucítila jsem slabé mrazení na svých chodidlech. Když sem se podívala, vzduch okolo mých nohou se jakoby chvěl. Na chodidlech a po stranách nohou se mi začaly šplhat zlaté a červené kovové plátky. Stoupaly mi okolo nohou stále výš a výš. Zapadaly do sebe jako kousky skládačky, ucelovaly se a měnily se v jednolitý kovový celek. Než se skládající-se brnění dostalo ke kolenům, zaječela jsem, pronikavě a hlasitě. Stark už na nic nečekal a jedním rychlým pohybem mě vtáhnul dovnitř a zabouchl za námi dveře. Kov se stále ovíjel jako had kolem mého těla, už sahal po krk. Ruce se obalili stejně, jako předtím nohy, když se sestavila helma a maska, jako obličejová část, Tony se opřel o zeď a zavolal: ''Jarve, tu skleničku, jenom jednu.''