Věřme kouzlům-3.kapitola

11.11.2014 20:53

Zdravím, omlouvám se za takhle dlouho rozepsanou povídku. Jenže, vy mi to tu nekomentujete, doufám, že to někdo čte. :D Pokud ano, prosím o nějakou radu/připomínku/pochvalu, pochvalu? Vážně? Pro mě? :D Jinak máme tu třetí kapitolku, doufám, že se bude líbit. :)

 

 

Pomalu jsem otevřela oči, ležela jsem v nějakém pokoji, ale moc jsem toho nepobrala, protože byla v místnosti tma. Nevěděla jsem, co je za hodinu, ráno, nebo snad večer? Zašátrala jsem rukou kolem sebe a nahmatala noční stolek a na něm lampičku. Stiskla jsem vypínač a okamžitě toho zalitovala, ostré světlo mě bodlo do očí jako dýka, zavřela jsem je a lampičku poslepu otočila jiným směrem, pak jsem se teprve odhodlala oči znovu otevřít.

Světlo lampy nyní slabě ozařovalo celý pokoj, byl hezky zařízen, naproti posteli byl psací stůl, (Dokonce s počítačem!) vedle něj jakési poličky, nebo šuplíky, či tak něco a vedle dveří skříň. Vchod do Narnie. Pomyslela jsem si, vážně už by mě nedokázalo nic překvapit. Pomalu, aby se mi nezatočila hlava jsem se postavila a došourala se ke skříni, otevřela ji. Trochu mě zklamalo že jsem nepocítila chlad a vůni lesa, ani ty kožichy tu nebyly.

Byla tu spousta oblečení různých barev, velikostí a stylů. Usoudila jsem, že by bylo vhodné se převléknout z toho spoceného trička. Ve skříni jsem se přehrabovala dlouhou chvíli, až jsem si vybrala černé kalhoty s bílými puntíky a fialové tričko s černým nápisem Love. Nic jiného, ucházejícího a hlavně v mé velikosti jsem tam nenašla. Pan Stark má zajímavej vkus. Ohodnotila jsem šedou košili se srdíčkem.

Vydala jsem se k počítači, stiskla tlačítko start, chvíli čekala, dokud na obrazovce nevyskočilo políčko heslo. Zamračila jsem se a snažila ho uhodnout. Po marných pokusech, jako například: TonyStarkJeSuperHrdina, nebo JarvisVelkáHolka, jsem se donutila uvažovat, zkusila jsem heslo: Návštěvník a voilá, počítač se odemkl. Byla jsem na sebe tak pyšná, v tom se ale ozval hlas. ''Radši bych se v tom moc nehrabal, nezapomínej, monitoruji každy tvůj pohyb.'' Oddychla jsem si. ''Neboj Jarve, já nejsem zloděj, nebo tak něco.'' Umělou inteligenci to zjevně dvakrát neuklidnilo. ''Slíbil jsem panu Starkovi, že na tebe dám pozor, než se vrátí a neříkej mi Jarve.'' ''Než se vrátí?'' Jeho poznámku o oslovení jsem s elegancí přešla. Ozval se ve mě malý ohýnek dětské škodolibosti. ''Ano, odjel pracovně, ale do pár hodin, by měl být zpět.'' A mám barák pro sebe. Zaradovala jsem se a maličko si poskočila. ''Ani na to nemysli.'' Ozval se Jarvis. ''Mám zajistit, aby jsi se nehnula z tohoto pokoje.'' ''Hm, a co mi v tom zabrání, pokud vím, nemáš tělo.'' To sice Jarvis neměl, ale ovládal prakticky celej barák, takže nebyla potíž mě udržet na jednom místě. To jsem si také uvědomila a proto jsem se bleskurychle rozběhla ke dveřím, které se ale před mým příchodem stihly uzamčít. Určitě bych mohla prohlédnout klíčovou dírku( Naštěstí ji měly, neměla jsem v ůmyslu dveře nějak zdemolovat. ) a ''vyrobit'' si tak potřebný klíč. Pomyslela jsem si. I na to však Jarvis myslel a ihned zhasnul lampičku na nočním stolku.

Chvíli jsem stála a přemýšlela, až mi to trklo. Na baterku jsem si netroufla, ale plně jsem se soustředila na svoji dlaň a nechala na jní vyvolat svíčku a krabičku se zápalkami. Na tuhle techniku je krátkej i Jarvis. Zapálila jsem si svíčku a posvítila do klíčové dírky, potom jsem ji i s krabičkou položila na stůl, zmizely, trochu mě to vylekalo. Únava, nebo bolest hlavy se zatím nedostavovaly. Opět jsem se soustředila na svoji dlaň, za moment se v ní objevil klíč. Chvíli jsem bojovala se zámkem a litovala, že jsem si nenechala tu svíčku. Nakonec se mi zámek přece jen podařijo odemčít a já se jako vítěz vyhrnula na chodbu. Trošku se o mě otřel stín únavy, ale vystřídala ho radost, že jsem přechytračila Jarvise. ''Tak co na to říkáš?'' Zeptala jsem se posměvačně. Jarvis, nejspíš uražený, jen zašuměl.