Věřme Kouzlům-4.kapitola

12.11.2014 18:32

Zdravím u pokračování, tentokrát jsem si dala s prací práci, takže to tu máte celkem brzo. :D

 

 

 

Nakoukla jsem do chodby před sebou. Jarvis se nejspíš rozhodl mě ignorovat. Dobře mu tak! Po každé straně byly dvoje dveře a jedny naproti těm z mého pokoje. Rozhodla jsem se je všechny vyzkoušet, nechtěla jsem totiž minout kuchyň, měla jsem hlad.

První dveře napravo byly odemčené, Jarvis zřejmě vzdal veškeré pokusy mě zastavit a odporoučel se do klidového režimu, tedy, pokud toho byl schopný.

Pokojík, který jsem uviděla byl podobný jako ten můj. Nikdo v něm nebyl. Vedlejší dveře byly zamčené, stejně jako ty naproti nim. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou je odemčít, zavrhla jsem ji, stačí, že už jsem zdrhla ze své ''cely''. Vydala jsem se ke dveřím naproti mému pokoji. Byly odemčené. Vykoukla na mě prostorná místnost s barem, sedací soupravou, plazmovou telkou a prosklenou stěnou. Tu místnost jsem ihned poznala, tady prohodil Loki Tonyho oknem. Byla úplně stejná, jako ve filmu, tedy až na to rozbité okno. Usmála jsem se. ''Déja-vu?'' Ozval se Jarvis. ''Ále, kdo se nám to tu uráčil ozvat?'' Škodolibě jsem se zeptala. ''Dlouhé mlčení mi nesvědčí.'' Dostalo se mi odpovědi. ''Hm, toho jsem si všimla. Mohl bys mi prosím říct, kde najdu něco k jídlu?'' Chtěla jsem udělat štěněcí oči, ale netušila jsem do kterého rohu se kouknout. Kde má tony sakra zabudovaný kamery?! Kdyby Jarvis mohl, určitě by rezignovaně pokrčil rameny. ''Za barem.'' Zabručel. Obešla jsem tedy pult a sklonila se, otevřela jsem ledničku, chvíli v ní pátrala a pak vylovila mléko. Vedle ve skříňce jsem našla čokoládové lupínky a v další misku.

Sedla jsem si s jídlem na gauč a zjistila, že nemám lžičku, vstávat se mi nechtělo a tak jsem se jen chvíli soustředila na svou dlaň a za moment jsem již baštila tu dobrotu, co jsem si vlastnoručně umíchala. ''Na gauči se nesnídá.'' Ozval se Jarvis. Takže je ráno, musela jsem tu být přes noc. Zazubila jsem se s pusou plnou lupínků a omluvně pokrčila rameny. 

Po chvíli se otevřely dveře od výtahu a v nich nestál nikdo jiný než Tony Stark. ''Pane, vrátil jste se dřív.'' Konstatoval Jarvis. ''Ano Jarve, jsi velmi všímavý.'' Pronesl ironicky Stark. Oslovení ''Jarve'' se ho dotke samozřejmě jen ode mě. Jak typické. Pomyslela jsem si. Koukla jsem na tonyho, ten si zatím u baru nalíval nějakou skleničku. Jako bych tu nebyla. ''Ehm, ehm.'' Upozornila jsem na sebe, nemám ráda, když jsem přehlížená. Tony se na mě otočil. ''Vidím, že se tu chováš jako doma a také vidím, že Jarvis nemá vůbec, ale vůbec žádnou autoritu.'' ''Promiňte pane.'' Odpověděl Jarvis. Tony jen zakroutil hlavou. Nevěděla jsem co říct, ale přišlo mi vhodné se představit. ''Jinak, já jsem Kate.'' Nechtěla jsem říkat své právé jméno, nepřišlo mi do Ameriki moc nóbl. Pak mě to ale trklo. ''Sakra, já jsem tak blbá.'' Zvrhla jsem misku na gauč. ''Pozor!'' Zavřískl tony a rozběhl se k sedačce. Začala jsem se hystericky smát. Stark se přestal zabývat rozlitým mlékem a koukl se na mě, teď se měl vidět, vypadal, jako by si myslel, že mě právě přivezli z blázince. (Možná, že si to taky myslel.) ''Jsi v pořádku?'' Zeptal se, za tento můj pobyt v Americe už po třetí. ''Jo, teď už jo.'' Pomalu jsem se přestávala smát.

Když jsem se uklidnila, začala jsem Tonymu vysvětlovat můj náhlej záchvat. '' Víte, došlo mi, že tohle všechno,...'' Majestátně jsem rozhodila rukama. ''...je jenom sen.'' Tony se ušklíbl. ''Připadám ti snad málo realistickej?'' Zeptal se. ''Jo, a víte proč pane Starku? Protože jsem v Americe a vy mluvíte česky.'' Tohle nejspíš nečekal, vykulil na mě oči. ''C-cože?'' Zakoktal. ''Já mluvím anglicky a na tvůj věk jsem celkem překvapen, že mluvíš tak plynule a všemu rozumíš. Dřív bych tě pokládal za rodilou Američanku.'' Teď jsem byla překvapená já, jazyky mi nikdy moc dobře nešly, došlo mi, že tohle je na sen asi moc skutečný.

''Umíte i jiným jazykem?'' Zeptala jsem se Tonyho. ''Ha, co si o mně myslíš?! Jmenuji se Tony Stark.'' ''Já přece vím, že se jmenujete tony Stark.'' Tony se uchechtl. ''Řekl jsem to francouzsky a ty jsi mi odpověděla stejnou řečí.'' Wow, to jsem teda nečekala, raději jsem se posadila na pohovku, aby to se mnou zase nešvihlo. ''Tvá další schopnost?'' Zeptal se tony, jako by to byla ta nejnormálnější věc na světě.